Historické fotografické techniky

Historická fotografie v době digitální

Myslím, že se dá směle říci, že současná digitální fotografie dosáhla už své technické dokonalosti, a víceméně nemá kam růst. Nikoho už neohromí počet pixelů kterých jsou dnešní fotografické senzory schopné pojmout, dokonalá ostrost fotografií, rozsah jasů a stínů, nebo brilance barev.

Snad právě pro onu dokonalost začíná současným fotografiím cosi chybět. Cosi z pionýrských začátků vzniku fotografie, z dob plných nadšeného objevování, z postupů plných nezdarů a slepých uliček, které často daly vzniknout naprosto unikátnímu fotografickému dílu. Jedním z hlavních představitelů známých i ve světě je rozhodně se svými olejotisky, bromolejotisky, nebo pigmenty František Drtikol

Začínám pozorovat, že čím dokonalejší fotografie jsou, tím více se objevuje fotografických nadšenců, kteří by si rádi vyzkoušeli fotografii vyrobit sami ručně, postaru, tak, aby z ní dýchalo cosi rukodělného, aby do ní otiskli nejen zobrazovaný námět, ale ideálně i kus sebe sama. 

K těmto nadšencům bezpochyby patřím i já.  

Fotografické obrazy s trvanlivostí

Tak se dají jednoduše definovat díla historických fotografických technik - nejsou to fotografie - kopie, jsou to originály na nichž je vidět zřetelný otisk autora. Z podstaty výroby totiž ani nejde vytvořit identické dílo. Každý fotografický obraz musí být, a je, jiný. Jejich další výhodou je výrazně delší životnost, která předčí klasickou černobílou fotografii.

Mezi historické fotografické techniky, kterými se zabývám patří: