Co znamenají tlumené barvy ve fotografii – Essay

Před časem mě kontaktovala britská studentka Estelle Penny ohledně mé, jak to nazvala, Muted Photography techniky. Poskytl jsem jí několik informací a zde si můžete přečíst esej:

Srovnání snímků, které obsahují tlumené barvy

Nedávné trendy ve fotografii vedly k popularizaci estetiky tlumené tonality, takže snímky jsou vizuálně vylepšeny a manipulovány tak, aby jim chyběla živost. Změna formátu fotografie sjednocuje barevnou paletu a vytváří něco, co je podle mého názoru přitažlivější a vizuálně „dokonalejší“. V této eseji se chystám analyzovat snímky, které představují barvy v tlumeném nebo změněném formátu, což vede k nedostatku živosti a jasu. Chci pochopit, proč mě tento typ fotografie tak zajímá a také proč se stal módním stylem prostřednictvím moderních „aplikací“, jako je Instagram. Našel jsem tři hlavní umělce, na které se zaměřím, abych pochopil a analyzoval, proč se rozhodli přijmout tlumený styl; jsou to David Heger, Jane Burton a Lynne Collins.

Proč/jak tlumená fotografie činí krajiny působivějšími?

Použití nepřirozených, redukovaných barev činí fotografie podle mého názoru mnohem silnějšími a hlubšími. Dva níže uvedené příklady jsou dobré, protože by oba vypadaly velmi odlišně a obyčejně, kdyby byly ponechány v jejich přirozené barvě. Ten vpravo je snímek Davida Hegera a je to nádherný snímek pole se stromem a postavou v něm s oblačnou oblohou v pozadí. Myslím, že jeho přístup k fotografii je to, co ji činí tak mimořádnou a co tolik miluji na jeho práci. Heger žije se svou ženou a dvěma dětmi mezi kopcovitou krajinou v malé vesnici blízko Prahy v České republice, řekl:„Po vizualizaci hledám nejlepší místo k pořízení záběru, trávím spoustu času vytvářením dekorací a nakonec na správném místě vše komponuji dohromady.“To se projevuje v jeho práci; je jasné, že tento snímek nebyl pořízen náhodou; dokonalé umístění postavy napravo od středu stromu bylo buď inscenované, nebo zachycené přesně ve správný okamžik.

Ten vlevo (Jane Burton) vypadá, jako by to byla opravdu krásná fotografie, kdyby byla ponechána normální nebo dokonce upravena tak, aby byla jasnější a živější. Ale Burton nejen ztlumila barvy, ale také do snímku vnesla temnou, strašidelnou náladu tím, že mu dala téměř sépiový tón se stíny orámujícími obraz. Je zde velmi silný kontrast a působivé použití osvětlení, což jí pomáhá vytvářet určitou atmosféru ve svých fotografiích, díky čemuž snímky vynikají, vypadají vlivněji a hlouběji. Burtonova inspirace z filmů rozhodně podněcuje její práci k tomu, aby byla víc než jen přímá fotografie; kombinuje pocity se svou fotografií a používá fotografické techniky k přidání těchto pocitů do své práce, čímž činí své snímky působivějšími.

Existuje podobný záměr napříč všemi tlumenými příklady fotografie? Existují jemné rozdíly?

Dva snímky, na které se dívám, jsou od Lynne Collins a Davida Hegera; jsou to dvě fotografie, které obsahují tlumené barvy, ale zdá se, že mají různé záměry. První fotografie (Collins) je osamělá, ale malebná scéna v lese. „Jsem ovlivněna vším kolem sebe, útrapami přírodního prostředí“ – vypadá to, jako by chtěla prozkoumat divočinu, přírodu a životní prostředí tlumením barev. Barva byla poté ztlumena, což dalo téměř malířský efekt a vytvořilo hustou atmosféru v obraze. Myslím, že záměrem tohoto snímku bylo jednoduše vytvořit pěkný obrázek, ale s tajemnou náladou a atmosférou. Myslím, že jemné bledé barvy v přírodě a orámování snímku způsobují, že vypadá poměrně zamlženě a snově. Collins si vybrala určité body v obraze, kam přidala barvu, což souvisí s prohlášením Susan Sontag: „Tím, že nás učí novému vizuálnímu kódu, fotografie mění a rozšiřují naše představy o tom, co stojí za to se dívat a co máme právo pozorovat.“ To znamená, že divák je nucen vidět to, co zamýšlel fotograf v obraze.

Nicméně, Hegerova práce dává zcela jiný význam než Collinsova, hlavně kvůli lidskému námětu. Jeho práce je tónově velmi oblačná, postrádá živost, ale to ji činí tak pozoruhodnou. Hegerovi se daří vytvořit v tomto snímku vřelý pocit nostalgie, což by neplatilo, kdyby barvu neztlumil. „Naučil jsem se, že v každé scéně by měl být vizuálně atraktivní a poutavý příběh pro diváka. Je to také svět brilantních a živých barev, někdy skrytých v soumraku, často kontrastních a mostly nereálných. Tato nereálnost je to, co mě na fotografování nejvíce přitahuje.“ Myslím, že Hegera silně přitahuje myšlenka vyprávění a příběhů, což je hluboce prominentní v jeho fotografii. Používá tlumení barev k vytvoření atmosféričtějšího pocitu a v tomto konkrétním snímku hrají přehnané barvy a mraky na obloze hlavní roli v idealistické náladě. Ztlumení barev může také vyvolat pocit nostalgie, a v tomto snímku si osobně myslím, že to tak je. Možná to také souvisí s faktem, že jsou zde dvě děti dokonale komponované ve středu rámečku, ale je zde dojemný smysl sentimentální nostalgie, což není u tlumené fotografie neobvyklé.

Myslím, že co se týče těchto dvou fotografií, existuje mezi nimi podobný záměr, neboť obě vyvolávají výrazné pocity a čerpají inspiraci z emocí. Nicméně, musím říci, že existují jemné rozdíly; Hegerovo dílo je rozhodně teplejší a estetičtěji příjemnější. Myslím, že tlumení barev způsobilo, že se celý obrázek spojil, a divák se může pozorně dívat na všechny jeho různé prvky. Collinsova fotografie, ač krásná a podobná záměru Hegerově, má však celkově mírně odlišný účinek. Collins se rozhodla selektivně vybrat barvy na různých místech ve fotografii, čímž vytvořila tajemný, ale malebný dojem. Myslím, že zde je zmatenější styl, s tmavšími barvami vytvářejícími odlišnou (ač podobnou) fotografii a jiný záměr za ní.

David Heger: Vzestup technologie

Hegerovo dílo je mé nejoblíbenější ze všech fotografů, které jsem pro tuto esej studoval. Opravdu oceňuji jemnost jeho snímků, protože ačkoli jsou často jednoduché, jsou neuvěřitelně hluboké a působivé pro diváka. Díky tomu dokáže skvěle začlenit tlumené barvy do svého stylu fotografie, protože vytváří náladu, pocit a téměř texturu v jeho fotografiích. Heger také uznává velmi důležitý dopad na fotografii v moderní době a tlumenou fotografii.„S nástupem chytrých telefonů fotografové ze všech prostředí po celém světě přijímají nové technologie, aby vyprávěli své příběhy inovativními způsoby. Fotografie se stala novým trendem, ale donedávna vyžadovala speciální nástroje a know-how.“ Instagram je telefonní aplikace a online webová stránka, která umožňuje komukoli replikovat vintage a tlumenou fotografii a zároveň jim umožňuje téměř vytvořit své vlastní „umělecké“ dílo (fotografii). To vše souvisí s myšlenkou „dokonalosti“ ve fotografii; pomocí těchto aplikací a nástrojů jsme schopni, aby fotografie vypadaly, jakkoli chceme, což je často dokonalé. Tlumení barev obrazu je jednoduše změna tónu, nálady, atmosféry a pocitu obrázku na to, co si vyberete, odstraněním jeho jasné, křiklavosti, aniž by se stal černobílým. Je to prostě prostředek, jak učinit vaši fotografii dokonalou; Heger to v posledních letech uznává, neboť tuto techniku vždy profesionálně používal ve své vlastní práci, takže jeho fotografie zůstaly bezchybné a krásné.

Závěrem, všechny snímky a fotografové, které jsem studoval, představují různé styly tlumené fotografie, zahrnující různá témata, techniky, nálady a emoce. Celkově mají však všechny něco společného; každý z těchto fotografů čerpá pro svou práci inspiraci z prvků snové fáze, ať už je to magie, tajemství nebo dokonce staré obrazy něčeho neskutečného.